Tatry 2008
Deník „Správných horalů“ z Čejkovic
12. 10. – 18. 10. 2008 Stará Lesná + okolní Vysoké Tatry
Účastníci (abecedně): Zdenka „stacy“ Bezůšková, Petr „fena“ Damborský, Lucka „lúca“ Drábková, Jana „janic“ Chlebíková, Jarka Chlebíková, Jarek Chlebík, Franta Lupač, Milda Martinec, Vašek „venca“ Plundrák, Lukáš Veverka
12. 10. 2008 DEN 1. neděle
Za husté mlhy jsme vyrazili z Čejkovic směr slovenské hranice. Obě auta nacpaná k prasknutí po pěti pasažerech. Cesta ubíhala plynule, kdy červená felicie s PRAŽSKOU ☺ značkou následovala Petrův „stříbrný šíp“. Asi v polovině cesty nás přepadl hlad, takže jsme zastavili v motorestu na oběd. Valná většina osazenstva neodolala ochutnat na Slovensku „pravý“ maďarský guláš ☺. Po ujetí dalšího kusu cesty měla proběhnout další zastávka na kávu, která se mírně zkomplikovala. Cesty našich dopravních prostředků se neplánovaně rozdělily, možná díky kochání se tatranskými panoramaty, ale jako „Správní horalé“ jsme se shledali a někteří se odměnili sladkým zmrzlinovým pohárem.
Naše útočiště na dobu další šesti dnů, Chatu pri potoku, jsme po menších komplikacích našli a mohlo proběhnout ubytování. Bez chvíle oddechu jsme se vydali na procházku do Tatranské Lomnice, vzdálené necelých cca 4km. Nejmladší část družstva se cestou zabavila tím, že se učili houkat a pískat na prsty, což jim vydrželo až do večerky. V Tatranské Lomnici proběhla výměna peněz a pivo u Staré mamy. Cestu zpět jsme zvládli i za tmy a na chatě nás již čekala večeře. Výborně jsme si pochutnali a po siestě u TV se, nic netušíc o dalším průběhu pobytu, odebrali do svých pokojů k spánku.
Glosy dne: Lucka má neustále chuť na zavařované oharky a šlehačku ☺
13. 10. 2008 DEN 2. pondělí
Snídaně hned v sedm hodin ráno. Trasa dne: z chaty (725 m n.m.) po žluté podél Studeného potoka Velkou studenou dolinou na Rainerovu chatu (1285 m n.m.), odtud po modré ke Zbojnické chatě (1962 m n.m.), dále po modré přes sedlo Prielom (2290 m n.m.), nádherný pohled na Zamrznuté pleso, sestup ze sedla po modré přes Zamrznutý kotol a pak zase výstup po zelené na Polský hrebeň (2199 m n.m.), dále po zelené sestup dolinou Kvetnica podél Dlhého plesa (1939 m n.m.), Velického plesa (1665 m n.m.) k Sliezskému domu (1670 m n.m.) a pak furt po zelené Velickou dolinou podél Velického potoka až do Tatranské Polianky (1005 m n.m.).
Cesta přes sedlo byla náročná díky zmrzlému sněhu, kde jsme si fakt mákli, ale sestou z Poského hrebeňa Kvetnicou jsme viděli celkem čtyři kamzíky. Z Tatranské Polianky jsme vlakem dorazili do Staré Lesné kolem sedmé hodiny večerní (na sedm byla domluvená večeře na chatě). A pak jsme téměř běželi tmou (za svitu Měsíce) k chatě na večeři, které jsme se nemohli po namáhavém dni dočkat.
Stav mužstva (družstva): značná únava všech až na Peťu ☺
Glosy dne: Jarka: „Jestli tady ty hory zvládnu, tak za vás budu příští sezonu závodit.“
Milda pod Prielomem: „Děcka, tady už přestává sranda.“
14. 10. 2008 DEN 3. úterý
Opět jsme se probudili do prosluněného rána. Snídaně byla posunuta na půl osmou, protože nás čekal „odpočinkový“ den. Fera to po včerejšku nějak nezvládl, tak radši zůstal na chatě. Vlak ze Staré Lesné vyrazil v 8:45, ve Starém Smokovci jsme přesedli na náhradní dopravu do Štrbského Plesa. Zde už nás čekala cesta „pešo“. Obešli jsme pleso a pak se vydali líným tempem ke skokanským můstkům. Na ty jsme vylezli až nahoru po vedlejší sjezdovce. Po sejití v době oběda padly langoše, hranolky, hamburgery a podobné neřesti. Pak jsme se vydali po žluté na Popradské pleso, zde jsme se uvelebili u chaty při Popradském plese. Tady jsme strávili hodnou část odpoledne vyhříváním se na sluníčku a pak si prohlédli Symbolický cintorín. Z hřbitova jsme vyrazili k zastávce při Popradském plese tatranské elektrické železnice. Opět jsme vysedli až na zastávce u Staré Lesné, tam už pak Janča s Luckou utěkaly po silnici bosky. Večeře byla jako vždy výborná.
Glosy dne: Vašek: „Tady jsem byl.“ na to Peťa: „Tys blil? Proč?“
Chlebíci málem „adoptovali“ malého albínka v buse ☺
15. 10. 2008 DEN 4. středa
Ráno bylo opět slunečné, ale přes hory se valily mraky. Před snídaní šli Milda, Jarek a Zdenka do potoka za chatu zchladit nožky, čekal nás totiž náročný den. Výstup na Slavkovský štít (2452 m n.m.). Opět jsme vyrazili po žluté podél Studeného potoka, ale pak jsme zahnuli na Hrebienok. Tam jsme se rozdělili – skupina, která si dala název „důchodci“ Jarka, Milda a Fera šli ke Skalnatému plesu (pod Lomnickým štítem), a na nás (zbytek) čekal výstup nejdříve po červené napojený na modrou až na Slavkovský štít. Podle rozcestníku měla cesta trvat 4h 30min, ale nakonec si i Zdenka opozdilec mohla vychutnat „vrcholovku“ cca něco málo po třech hodinách (podle mě náročného) stoupání (Peťa říkal, že to byla pohoda – ha, nevěřte mu!). Po cestě nahoru se různě převalovala mračna a nám se naskytovaly pohledy na nádherné scenerie Tater. Sestup už pak byl velmi rychlý (místy více než bysme chtěli ☺), ale kolínka a stehýnka dostala pěknou nakládačku. Moc jsme se těšili na sladkou večeři – byly gule plněné nugetou a posypané skořicí s cukrem (mňam).
Cestou zpět ze štítu Peťa postrašil Lucku tak, že pak zakopl a „hodil držku“ ☺ mohli jsme se potrhat smíchy.
Glosy dne: Lucka při stoupání na Slavkovský štít: „Až umřu, a takto bude vypadat cesta do nebe, tak se na to vyseru, a půjdu radši do pekla.“
16. 10. 2008 DEN 5. čtvrtek
Před snídaní pro některé proběhly opět „nohy v potoce“. Všechny nás čekal „odpočinkový“ den, který byl avizovaný, ale tentokrát tak nedopadl. Vydali jsme se za mírného mrholení do Tatranské Lomnice. Odtud ještě v plné sestavě ke startu kabinkové lanovky na Skalnaté pleso. Zde skupina zvaná „důchodci“ Jarka, Milda a Fera zvolila „květinovou“ alternativu po modré na Malou Svišťovku a odtud pak na Chatu pri Zelenom plese, kde byl sraz všech. My ostatní jsme vyrazili vzhůru po zelené. Cesta vedla přes „bojiště“ bagrů, tatrovek a V3Sek nově připravovanou sjezdovkou. Asi po hodině a půl jsme se vyškrábali na Skalnatou chatu (1751 m n.m.). Po malém občerstvení v podobě čaje (mimochodem vynikajícího) pro Zdenku a piva pro Peťu jsme prošli kolem Skalnatého plesa a po červené vyrazili směr Velká Svišťovka. Ze sedla pod Velkou Svišťovkou už byla viditelná Chata pri Zelenom plese. Sešup to byl pořádný, dokonce i po řetězech, za neustálého krápění deštíku, ale zase jsme měli možnost vidět nádhernou duhu, která se klenula nad chatou a plesem. Zelené pleso bylo úžasné a jeho zbarvení odpovídalo názvu. Na chatě jsme se už všichni sešli (skupina „důchodci“ zde již drahnou chvíli přebývala, pozn. bylo to na nich vidět ☺) a posilnili se na cestu zpět nejdříve po žluté a pak po modré do Tatranské Lomnice. Cesta byla vcelku pozvolná, avšak naše tělíčka se začala bouřit proti námaze, které jsme jim na tento týden naordinovali. Z Lomnice na chatu už byla cesta pro řadu z nás (mě nevyjímaje) utrpením. Někteří (Jarek, Lukáš a Zdenka) ten večer před večeří skončili s nohama v potoce za chatou a někteří (Milda a Fera) bez večeře. Postihla je jistá zákeřná choroba – „řídký případ s hustým běháním“. Milda dokonce dostal i zimnici. Jejich večeře jsme si „spravedlivě“ rozdělili ☺. Jelikož jsou z nás téměř mrzáci (teda až na Peťu, který je stále „ready“ ☺), tak další den bude snidaně až na osm (HURÁ!!!!) a pojede se do Popradu za „civilizací“ korzovat po městě.
Glosy dne: Vašek ráno: „A pojedeme trolejbusem?“ (pozn. jezdí tam jenom motoráky nebo tramvajky-električky)
17. 10. DEN 6. pátek
Snídaně AŽ na osmou nás všechny navnadila na pohodově strávený den. Před snídaní opět proběhla regenerační akce Potok a pro jiné „očistná“ akce Záchod. Po snídani jsme se za doprovodu kapek deště vydali do Lomnice, kde jsme nastoupili do motoráčku směr Poprad. Nutno dodat, že Fera opět zvolil „květinovou“ alternativu a zůstal na chatě (pro jisté zažívací potíže – lidově „sračku“). V Popradu už na nás čekalo slunečné počasí, takže jsme z nádraží vyrazili směr centrum. Prošli jsme si pěší zónu a na oběd zakotvili v „Irish Pub“. Pak opět nějaké to korzování, obchůdky, nákupy apod., cesta na nádraží a vláčkem zase zpět do Tatranské Lomnice. V Lomnici u Staré mamy „na jedno“ a pak hurá na chatu. Večeře tentokrát probíhala ve „slovenském“ duchu, protože někteří měli k jídlu brynzové halušky se slaninou. Fera to nezvládl, takže o jeho porci halušek proběhl „boj“ mezi Peťů, Janů, Lucků, Mildů a Zdenků. Postupně si střihali o jednotlivá sousta až to všechno snědli (řechtali se u teho jak malí ☺). Některé to pravda až smíchy rozplakalo ☺. Pak jsme se ještě zvěčnili do místní kroniky a mohlo se jít spát. Čekala nás poslední noc na Chatě pri potoku, protože další den už následoval jen odjezd k domovu.
Glosy dne: Jana ve vlaku na otázku „Je tam volno?“ odpověděla: „Ne. Začerněno“ (seděli tam nějaké cigáňata).
Vašek na otázku kde byl na olympiádě řekl, že neví, Jarek mu řekl, že to bylo tehdy, jak ztratil mobil, Vašek: „Ale to bylo v Ústi.“ ☺
18. 10. 2008 DEN 7. závěrečný (sobota)
Opět nás ráno probudilo sluníčko, které se prodíralo mezi stromy, aby nás vytáhlo z postelí. Snídaně zase až v osm, po snídani balení, vyfotili jsme se panem a paní domácí (manželi Šavelovými), rozloučili se a vydali se na cestu. Cesta ubíhala docela rychle, na oběd jsme se ještě stavili na slovenském území, abysme utratili poslední slovenské peníze. Osádka červené felicie ještě zastavila v Mutěnicích na benzince nakoupit dárečky a suvenýry pro rodiny ☺ a nutné případy využili zdejších místností 00. No a po pár minutách jsme uviděli známé značky zákazu vjezdu, a to jsme hned věděli, že už jsme doma ☺.
The End Tatry 2008
report by stacy
12. 10. – 18. 10. 2008 Stará Lesná + okolní Vysoké Tatry
Účastníci (abecedně): Zdenka „stacy“ Bezůšková, Petr „fena“ Damborský, Lucka „lúca“ Drábková, Jana „janic“ Chlebíková, Jarka Chlebíková, Jarek Chlebík, Franta Lupač, Milda Martinec, Vašek „venca“ Plundrák, Lukáš Veverka
12. 10. 2008 DEN 1. neděle
Za husté mlhy jsme vyrazili z Čejkovic směr slovenské hranice. Obě auta nacpaná k prasknutí po pěti pasažerech. Cesta ubíhala plynule, kdy červená felicie s PRAŽSKOU ☺ značkou následovala Petrův „stříbrný šíp“. Asi v polovině cesty nás přepadl hlad, takže jsme zastavili v motorestu na oběd. Valná většina osazenstva neodolala ochutnat na Slovensku „pravý“ maďarský guláš ☺. Po ujetí dalšího kusu cesty měla proběhnout další zastávka na kávu, která se mírně zkomplikovala. Cesty našich dopravních prostředků se neplánovaně rozdělily, možná díky kochání se tatranskými panoramaty, ale jako „Správní horalé“ jsme se shledali a někteří se odměnili sladkým zmrzlinovým pohárem.
Naše útočiště na dobu další šesti dnů, Chatu pri potoku, jsme po menších komplikacích našli a mohlo proběhnout ubytování. Bez chvíle oddechu jsme se vydali na procházku do Tatranské Lomnice, vzdálené necelých cca 4km. Nejmladší část družstva se cestou zabavila tím, že se učili houkat a pískat na prsty, což jim vydrželo až do večerky. V Tatranské Lomnici proběhla výměna peněz a pivo u Staré mamy. Cestu zpět jsme zvládli i za tmy a na chatě nás již čekala večeře. Výborně jsme si pochutnali a po siestě u TV se, nic netušíc o dalším průběhu pobytu, odebrali do svých pokojů k spánku.
Glosy dne: Lucka má neustále chuť na zavařované oharky a šlehačku ☺
13. 10. 2008 DEN 2. pondělí
Snídaně hned v sedm hodin ráno. Trasa dne: z chaty (725 m n.m.) po žluté podél Studeného potoka Velkou studenou dolinou na Rainerovu chatu (1285 m n.m.), odtud po modré ke Zbojnické chatě (1962 m n.m.), dále po modré přes sedlo Prielom (2290 m n.m.), nádherný pohled na Zamrznuté pleso, sestup ze sedla po modré přes Zamrznutý kotol a pak zase výstup po zelené na Polský hrebeň (2199 m n.m.), dále po zelené sestup dolinou Kvetnica podél Dlhého plesa (1939 m n.m.), Velického plesa (1665 m n.m.) k Sliezskému domu (1670 m n.m.) a pak furt po zelené Velickou dolinou podél Velického potoka až do Tatranské Polianky (1005 m n.m.).
Cesta přes sedlo byla náročná díky zmrzlému sněhu, kde jsme si fakt mákli, ale sestou z Poského hrebeňa Kvetnicou jsme viděli celkem čtyři kamzíky. Z Tatranské Polianky jsme vlakem dorazili do Staré Lesné kolem sedmé hodiny večerní (na sedm byla domluvená večeře na chatě). A pak jsme téměř běželi tmou (za svitu Měsíce) k chatě na večeři, které jsme se nemohli po namáhavém dni dočkat.
Stav mužstva (družstva): značná únava všech až na Peťu ☺
Glosy dne: Jarka: „Jestli tady ty hory zvládnu, tak za vás budu příští sezonu závodit.“
Milda pod Prielomem: „Děcka, tady už přestává sranda.“
14. 10. 2008 DEN 3. úterý
Opět jsme se probudili do prosluněného rána. Snídaně byla posunuta na půl osmou, protože nás čekal „odpočinkový“ den. Fera to po včerejšku nějak nezvládl, tak radši zůstal na chatě. Vlak ze Staré Lesné vyrazil v 8:45, ve Starém Smokovci jsme přesedli na náhradní dopravu do Štrbského Plesa. Zde už nás čekala cesta „pešo“. Obešli jsme pleso a pak se vydali líným tempem ke skokanským můstkům. Na ty jsme vylezli až nahoru po vedlejší sjezdovce. Po sejití v době oběda padly langoše, hranolky, hamburgery a podobné neřesti. Pak jsme se vydali po žluté na Popradské pleso, zde jsme se uvelebili u chaty při Popradském plese. Tady jsme strávili hodnou část odpoledne vyhříváním se na sluníčku a pak si prohlédli Symbolický cintorín. Z hřbitova jsme vyrazili k zastávce při Popradském plese tatranské elektrické železnice. Opět jsme vysedli až na zastávce u Staré Lesné, tam už pak Janča s Luckou utěkaly po silnici bosky. Večeře byla jako vždy výborná.
Glosy dne: Vašek: „Tady jsem byl.“ na to Peťa: „Tys blil? Proč?“
Chlebíci málem „adoptovali“ malého albínka v buse ☺
15. 10. 2008 DEN 4. středa
Ráno bylo opět slunečné, ale přes hory se valily mraky. Před snídaní šli Milda, Jarek a Zdenka do potoka za chatu zchladit nožky, čekal nás totiž náročný den. Výstup na Slavkovský štít (2452 m n.m.). Opět jsme vyrazili po žluté podél Studeného potoka, ale pak jsme zahnuli na Hrebienok. Tam jsme se rozdělili – skupina, která si dala název „důchodci“ Jarka, Milda a Fera šli ke Skalnatému plesu (pod Lomnickým štítem), a na nás (zbytek) čekal výstup nejdříve po červené napojený na modrou až na Slavkovský štít. Podle rozcestníku měla cesta trvat 4h 30min, ale nakonec si i Zdenka opozdilec mohla vychutnat „vrcholovku“ cca něco málo po třech hodinách (podle mě náročného) stoupání (Peťa říkal, že to byla pohoda – ha, nevěřte mu!). Po cestě nahoru se různě převalovala mračna a nám se naskytovaly pohledy na nádherné scenerie Tater. Sestup už pak byl velmi rychlý (místy více než bysme chtěli ☺), ale kolínka a stehýnka dostala pěknou nakládačku. Moc jsme se těšili na sladkou večeři – byly gule plněné nugetou a posypané skořicí s cukrem (mňam).
Cestou zpět ze štítu Peťa postrašil Lucku tak, že pak zakopl a „hodil držku“ ☺ mohli jsme se potrhat smíchy.
Glosy dne: Lucka při stoupání na Slavkovský štít: „Až umřu, a takto bude vypadat cesta do nebe, tak se na to vyseru, a půjdu radši do pekla.“
16. 10. 2008 DEN 5. čtvrtek
Před snídaní pro některé proběhly opět „nohy v potoce“. Všechny nás čekal „odpočinkový“ den, který byl avizovaný, ale tentokrát tak nedopadl. Vydali jsme se za mírného mrholení do Tatranské Lomnice. Odtud ještě v plné sestavě ke startu kabinkové lanovky na Skalnaté pleso. Zde skupina zvaná „důchodci“ Jarka, Milda a Fera zvolila „květinovou“ alternativu po modré na Malou Svišťovku a odtud pak na Chatu pri Zelenom plese, kde byl sraz všech. My ostatní jsme vyrazili vzhůru po zelené. Cesta vedla přes „bojiště“ bagrů, tatrovek a V3Sek nově připravovanou sjezdovkou. Asi po hodině a půl jsme se vyškrábali na Skalnatou chatu (1751 m n.m.). Po malém občerstvení v podobě čaje (mimochodem vynikajícího) pro Zdenku a piva pro Peťu jsme prošli kolem Skalnatého plesa a po červené vyrazili směr Velká Svišťovka. Ze sedla pod Velkou Svišťovkou už byla viditelná Chata pri Zelenom plese. Sešup to byl pořádný, dokonce i po řetězech, za neustálého krápění deštíku, ale zase jsme měli možnost vidět nádhernou duhu, která se klenula nad chatou a plesem. Zelené pleso bylo úžasné a jeho zbarvení odpovídalo názvu. Na chatě jsme se už všichni sešli (skupina „důchodci“ zde již drahnou chvíli přebývala, pozn. bylo to na nich vidět ☺) a posilnili se na cestu zpět nejdříve po žluté a pak po modré do Tatranské Lomnice. Cesta byla vcelku pozvolná, avšak naše tělíčka se začala bouřit proti námaze, které jsme jim na tento týden naordinovali. Z Lomnice na chatu už byla cesta pro řadu z nás (mě nevyjímaje) utrpením. Někteří (Jarek, Lukáš a Zdenka) ten večer před večeří skončili s nohama v potoce za chatou a někteří (Milda a Fera) bez večeře. Postihla je jistá zákeřná choroba – „řídký případ s hustým běháním“. Milda dokonce dostal i zimnici. Jejich večeře jsme si „spravedlivě“ rozdělili ☺. Jelikož jsou z nás téměř mrzáci (teda až na Peťu, který je stále „ready“ ☺), tak další den bude snidaně až na osm (HURÁ!!!!) a pojede se do Popradu za „civilizací“ korzovat po městě.
Glosy dne: Vašek ráno: „A pojedeme trolejbusem?“ (pozn. jezdí tam jenom motoráky nebo tramvajky-električky)
17. 10. DEN 6. pátek
Snídaně AŽ na osmou nás všechny navnadila na pohodově strávený den. Před snídaní opět proběhla regenerační akce Potok a pro jiné „očistná“ akce Záchod. Po snídani jsme se za doprovodu kapek deště vydali do Lomnice, kde jsme nastoupili do motoráčku směr Poprad. Nutno dodat, že Fera opět zvolil „květinovou“ alternativu a zůstal na chatě (pro jisté zažívací potíže – lidově „sračku“). V Popradu už na nás čekalo slunečné počasí, takže jsme z nádraží vyrazili směr centrum. Prošli jsme si pěší zónu a na oběd zakotvili v „Irish Pub“. Pak opět nějaké to korzování, obchůdky, nákupy apod., cesta na nádraží a vláčkem zase zpět do Tatranské Lomnice. V Lomnici u Staré mamy „na jedno“ a pak hurá na chatu. Večeře tentokrát probíhala ve „slovenském“ duchu, protože někteří měli k jídlu brynzové halušky se slaninou. Fera to nezvládl, takže o jeho porci halušek proběhl „boj“ mezi Peťů, Janů, Lucků, Mildů a Zdenků. Postupně si střihali o jednotlivá sousta až to všechno snědli (řechtali se u teho jak malí ☺). Některé to pravda až smíchy rozplakalo ☺. Pak jsme se ještě zvěčnili do místní kroniky a mohlo se jít spát. Čekala nás poslední noc na Chatě pri potoku, protože další den už následoval jen odjezd k domovu.
Glosy dne: Jana ve vlaku na otázku „Je tam volno?“ odpověděla: „Ne. Začerněno“ (seděli tam nějaké cigáňata).
Vašek na otázku kde byl na olympiádě řekl, že neví, Jarek mu řekl, že to bylo tehdy, jak ztratil mobil, Vašek: „Ale to bylo v Ústi.“ ☺
18. 10. 2008 DEN 7. závěrečný (sobota)
Opět nás ráno probudilo sluníčko, které se prodíralo mezi stromy, aby nás vytáhlo z postelí. Snídaně zase až v osm, po snídani balení, vyfotili jsme se panem a paní domácí (manželi Šavelovými), rozloučili se a vydali se na cestu. Cesta ubíhala docela rychle, na oběd jsme se ještě stavili na slovenském území, abysme utratili poslední slovenské peníze. Osádka červené felicie ještě zastavila v Mutěnicích na benzince nakoupit dárečky a suvenýry pro rodiny ☺ a nutné případy využili zdejších místností 00. No a po pár minutách jsme uviděli známé značky zákazu vjezdu, a to jsme hned věděli, že už jsme doma ☺.
The End Tatry 2008
report by stacy
 |  |  |
 |  |  |
 |  |  |
 |  |  |
 |  |  |
 |  |  |
 |  |  |